Dic╚Ťionare ale limbii rom├óne

23 defini╚Ťii pentru zavistos

zavisl├şv, ~─â a vz zavistliv
zav├şsnic, ~─â smf, a vz zavistnic
zav├şstic, ~─â smf, a vz zavistnic
zavistl├şv, ~─â a [At: DOSOFTEI, V. S. octombrie 93v/12 / V: ~├şsliv / Pl: ~i, ~e / E: slv đĚđ░đ▓đŞĐüĐéĐîđ╗đŞđ▓ĐŐ] (├Änv; d. oameni) 1 Invidios. 2 Gelos (2). 3 Du╚Öm─ânos. 4 Intrigant. 5 Cert─âre╚Ť (2).
zav├şstnic, ~─â [At: VARLAAM, C. 362 / V: (├«nv) zavisnic, zavistie, -tru2, -tuvnic, z─âvisnic, z─âv- / Pl: ~ici, -ice / E: vsl đĚđ░đ▓đŞĐüĐéĐîđŻđŞđ║ĐŐ] 1-2 smf, a (├«rg) Invidios. 3-4 smf, a (├«rg) Gelos. 5-6 smf, a (├«rg) Du╚Öm─ânos. 7-8 smf, a Intrigant. 9-10 smf, a (├«rg) Cert─âre╚Ť (1-2). 11-12 a (├«rg; d. ac╚Ťiuni ale oamenilor) Zavistios (11-13). 14 smf (├«nv) Rival. 15 a (Reg) Care face ╚Öotii (1) Si: (reg) ╚Öotelnic.
ZAVIST├ŹC, -─é adj. v. zavistnic.
ZAV├ŹSTNIC, -─é, zavistnici, -ce, adj. (├Änv. ╚Öi reg.) Invidios, pizma╚Ö, intrigant, zavistuitor. [Var.: zav├şstic, -─â adj.] ÔÇô Din sl. zavist─şnik┼ş.
ZAV├ŹSTIC, -─é, adj. v. zavistnic.
ZAV├ŹSTNIC, -─é, zavistnici, -ce, adj. (├Änv.) Invidios, pizma╚Ö, intrigant, zavistuitor. [Var.: zav├şstic, -─â adj.] ÔÇô Din sl. zavist─ęnik┼ş.
ZAV├ŹSTIC, -─é adj. v. zavistnic.
ZAV├ŹSTNIC, -─é, zavistnici, -e, adj. (├Änvechit ╚Öi arhaizant) Invidios, pizma╚Ö; intrigant. Vecinii mei s├«nt ca ╚Öi el ni╚Öte b─âtr├«ni ursuzi ╚Öi zavistnici. CARAGIALE, P. 128. ÔŚŐ (Substantivat) Oare oamenii drep╚Ťi, plini de bun sim╚Ť, trebuie s─â asculte ni╚Öte zavistnici? CONTEMPORANUL, II 323. ÔŚŐ (Fig.) Trotu╚Öul, ca tot ce este mare ╚Öi frumos, are ╚Öi el zavistnicii s─âi... Sl─ânicul ╚Öi V─âlcica. NEGRUZZI, S. I 316. ÔÇô Variant─â: (├«nvechit) zav├şstic, -─â (HOGA╚ś, M. N. 143, NEGRUZZI, S II 210) adj.
ZAV├ŹSTIC, -─é adj. v. zavistnic.
ZAV├ŹSTNIC, -─é, zavistnici, -ce, adj. (├Änv. ╚Öi arh.) Invidios, pizma╚Ö; intrigant. [Var.: zav├şstic, -─â adj.] ÔÇô Slav (v. sl. zavist─ęnik┼ş).
zav├şstnic (├«nv., reg.) (-vist-nic) adj. m., pl. zav├şstnici; f. zav├şstnic─â, pl. zav├şstnice
zav├şstnic adj. m. (sil. mf.-vist-), pl. zav├şstnici; f. sg. zav├şstnic─â, pl. zav├şstnice
ZAV├ŹSTNIC adj. v. gelos, invidios, pizma╚Ö, pizmuitor, ranchiunos.
ZAV├ŹSTNIC adj., s. v. intrigant.
ZAV├ŹSTNIC ~c─â (~ci, ~ce) ╚Öi substantival ├«nv. 1) Care manifest─â zavistie; pizma╚Ö; invidios. 2) Care ac╚Ťioneaz─â cu zavistie; care face intrigi. /<sl. zavistinicu
zavistnic a. invidios (CAR.). [Slav. ZAVIST─ČNIK┼Č].
zavis(t)l├şv, -─â adj. (vsl. zavist─şliv┼ş). Dos. Zavistnic.
zav├şs(t)nic, -─â adj. (vsl. zavist─şnik┼ş). Invidios. ÔÇô ╚śi zavistos (Od.).
zavistnic adj. v. GELOS. INVIDIOS. PIZMA╚ś. PIZMUITOR. RANCHIUNOS.
zavistnic adj., s. v. INTRIGANT.

Zavistos dex online | sinonim

Zavistos definitie

Intrare: zavistnic
zavistos adjectiv
zavistliv adjectiv
zavisliv adjectiv
zavisnic adjectiv
zavistic adjectiv
zavistnic adjectiv
  • silabisire: za-vist-nic