Dic╚Ťionare ale limbii rom├óne

2 intr─âri

34 defini╚Ťii pentru zavistii

zav├şst sn vz zavistie
zavist├ş v vz zavistui
zav├şstie sf [At: COD. VOR2 72v/13 / P: ~ti-e / V: (├«vp) zav├şst, ~tru, ~tu sn (Pl: zav├şsture) / Pl: ~ii / E: slv đĚđ░đ▓đŞĐüĐéĐî] 1 (├Ävp) Invidie. 2 (├Ävp) Gelozie (1). 3 (├Ävp) Ur─â. 4 (├Ävp) Intrig─â. 5 (├Ävp; pex) Uneltire. 6 (├Ävp) Ceart─â (1). 7 (├Ävp; pex) Discordie (1). 8 (Reg; mpl) Pozn─â.
zavisti├ş v vz zavistui
zav├şstru1 sn vz zavistie
zav├şstu sn vz zavistie
zavistui [At: PO 99/25 / V: -ri, -rii, zăv- / Pzi: ~esc / E: zavistie + -ui] 1 vt (îrg; fșa) A invidia. 2 vt (îrg; fșa) A urî. 3-4 vti (înv) A unelti. 5-6 vtr (Pex) A (se) compromite (1-2).
ZAV├ŹSTIE, zavistii, s. f. (├Änv. ╚Öi pop.) Invidie, pizm─â, gelozie; ur─â, du╚Öm─ânie, zavistnicie. ÔÖŽ Intrig─â, p├ór─â. ÔÖŽ Discordie, g├ólceav─â, ceart─â. ÔÇô Din sl. zavist─ş.
ZAVISTI├Ź vb. IV v. zavistui.
ZAVISTU├Ź, zavistuiesc, vb. IV. Tranz. (├Änv.) A invidia, a pizmui. ÔÖŽ Intranz. A face sau a b─âga intrigi. [Var.: zavisti├ş vb. IV] ÔÇô Din sl. zavistvovati.
ZAV├ŹSTIE, zavistii, s. f. (├Änv.) Invidie, pizm─â, gelozie; ur─â, du╚Öm─ânie, zavistnicie. ÔŚŐ Intrig─â, p├ór─â. ÔŚŐ Discordie, g├ólceav─â, ceart─â. ÔÇô Din sl. zavist─ę.
ZAVISTI├Ź vb. IV v. zavistui.
ZAVISTU├Ź, zavistuiesc, vb. IV. Tranz. (├Änv.) A invidia, a pizmui. ÔÖŽ Intranz. A face sau a b─âga intrigi. [Var.: zavisti├ş vb. IV] ÔÇô Din sl. zavistvovati.
ZAV├ŹSTIE, zavistii, s. f. (├Änvechit ╚Öi arhaizant) Invidie, pizm─â, gelozie; ur─â, du╚Öm─ânie. Vremea trece ╚Öi zavistia se ad├«nce╚Öte ├«n sufletul omului ca o drojdie ├«nveninat─â. SADOVEANU, F. J. 530. Dezbrac─â-te degrab─â de orice de╚Öert─âciuni, M├«ndrii, cruzimi, zavistii, m├«nii, b├«rfiri, minciuni. MACEDONSKI, O. I 167. Domnii ╚Öi boierii neamurilor ziser─â ├«ntre d├«n╚Öii... s─â ridic─âm st─âvili, s─â sem─ân─âm zavistia ╚Öi ura... ca astfel s─â ├«ntindem domnirea ╚Öi puterea noastr─â. RUSSO, O. 30. ÔŚŐ (Personificat) La Constantinopol, zavistia curtezanilor arunc─â vina asupra lui Gherontios. ODOBESCU, S. III 636. Zavistia sem─âna s─âm├«n╚Ťa g├«lcevelor. RUSSO, O. 36. ÔÖŽ (Mai ales la pl.) Intrig─â, p├«r─â. Nu d─âdea prea mult─â luare-aminte zavistiilor satului. GALACTION, O. I 144. ÔŚŐ (Personificat) Zavistia cu aripi de libelul─â zburase de la ureche la ureche. GALACTION, O. I 142.
ZAVISTI├Ź vb. IV v. zavistui.
ZAVISTU├Ź, zavistuiesc, vb. IV. Tranz. (├Änvechit) A invidia, a pizmui. C├«nd cineva ├«nainteaz─â, c├«nd se ridic─â mai presus de al╚Ťii... mii de oameni ├«l zavistuiesc. CONTEMPORANUL, II 323. ÔŚŐ Intranz. A face intrigi. Acel care nu face alta dec├«t s─â samene ura ╚Öi vrajba, zavistuind ╚Öi calomniind, nu este bun rom├«n. GHICA, S. 201. ÔÇô Variant─â: zavisti├ş (DELAVRANCEA, H. T. 8) vb. IV.
ZAV├ŹSTIE, zavistii, s. f. (├Änv. ╚Öi arh.) Invidie, pizm─â, gelozie; ur─â, du╚Öm─ânie. ÔÖŽ Intrig─â, p├ór─â. ÔÖŽ Discordie, g├ólceav─â. ÔÇô Slav (v. sl. zavist─ę).
ZAVISTI├Ź vb. IV. v. zavistui.
ZAVISTU├Ź, zavistuiesc, vb. IV. Tranz. (├Änv.) A invidia, a pizmui. ÔÖŽ Intranz. A face intrigi. [Var.: zavisti├ş vb. IV] ÔÇô Slav (v. sl. zavistvovati).
zav├şstie (├«nv., reg.) (-ti-e) s. f., art. zav├şstia (-ti-a), g.-d. art. zav├şstiei; pl. zav├şstii, art. zav├şstiile (-ti-i-)
zavistu├ş (a ~) (├«nv.) vb., ind. prez. 1 sg. ╚Öi 3 pl. zavistui├ęsc, imperf. 3 sg. zavistui├í conj. prez. 3 s─â zavistui├ísc─â
zav├şstie s. f. (sil. -ti-e), art. zav├şstia (sil. -ti-a), g.-d. art. zav├şstiei; pl. zav├şstii, art. zav├şstiile (sil. -ti-i-)
zavistu├ş vb., ind. prez. 1 sg. ╚Öi 3 pl. zavistui├ęsc, imperf. 3 sg. zavistui├í; conj. prez. 3 sg. ╚Öi pl. zavistui├ísc─â
ZAV├ŹSTIE s. v. animozitate, ceart─â, ciud─â, conflict, dezacord, dezbinare, diferend, discordie, discu╚Ťie, disensiune, disput─â, divergen╚Ť─â, gelozie, g├ólceav─â, intrig─â, invidie, ├«nvr─âjbire, litigiu, ma╚Öina╚Ťie, necaz, ne├«n╚Ťelegere, pic─â, pizm─â, pornire, ranchiun─â, uneltire, vrajb─â, z├ózanie.
ZAVISTU├Ź vb. v. complota, conjura, conspira, invidia, jindui, l─âcomi, pizmui, r├óvni, unelti.
zav├şstie (-ii), s. f. ÔÇô 1. Invidie, pizm─â, reavoin╚Ť─â. ÔÇô 2. Intrig─â. Sl. zavistije (Miklosich, Slaw. Elem., 23; Cihac, II, 471; Conev 100). ÔÇô Der. zavistios, adj. (invidios; intrigant); zavistnic, adj. (invidios; intrigant), din sl. zavist─şnik┼ş; zavistnicie, s. f. (├«nv., invidie); zavistui (var. zavistii), vb. (a invidia; a pizmui, a ur├«), cf. sl. zavistvovati.
ZAV├ŹSTIE ~i f. ├«nv. 1) Sentiment de nemul╚Ťumire egoist─â provocat de situa╚Ťia ├«n societate sau de realiz─ârile cuiva; invidie; pizm─â. 2) Atitudine du╚Öm─ânoas─â; du╚Öm─ânie; ur─â; vr─âjm─â╚Öie; ostilitate. [G.-D. zavistiei; Sil. -ti-e] /<sl. zavistije
A ZAVISTU├Ź ~i├ęsc ├«nv. 1. tranz. A trata cu zavistie; a invidia; a pizmui. 2. intranz. A face intrigi; a pune la cale o intrig─â. /<sl. zavistovati
zavistie f. invidie: boierii umblau cu zavistii OD. [Slav. ZAVISTIÌE].
zavistu├Č v. a invidia.
zavist├şe f. (vsl. zavisti─şe, zavist─ş, zavida, d. za-vid─şeti, a invidia, vid─şeti, a vedea, ca lat. in-vid├ęre, a invidia, d. vid├ęre, a vedea). Rar az─ş. Ur─â, pizm─â, invidie. ÔÇô Vech─ş zav├şst, pl. ur─ş.
zavistu─ş├ęsc v. tr. (d. zavistie). Rar. Invidiez. ÔÇô La Delv. -ti├ęsc.
zavistie s. v. ANIMOZITATE. CEART─é. CIUD─é. CONFLICT. DEZACORD. DEZBINARE. DIFEREND. DISCORDIE. DISCU╚ÜIE. DISENSIUNE. DISPUT─é. DIVERGEN╚Ü─é. GELOZIE. G├ÄLCEAV─é. INTRIG─é. INVIDIE. ├ÄNVR─éJBIRE. LITIGIU. MA╚śINA╚ÜIE. NECAZ. NE├ÄN╚ÜELEGERE. PIC─é. PIZM─é. PORNIRE. RANCHIUN─é. UNELTIRE. VRAJB─é. Z├ÄZANIE.
zavistui vb. v. COMPLOTA. CONJURA. CONSPIRA. INVIDIA. JINDUI. LĂCOMI. PIZMUI. RÎVNI. UNELTI.

Zavistii dex online | sinonim

Zavistii definitie

Intrare: zavistie
zavist substantiv neutru
zavistru s.n.
zavistu
zavistie substantiv feminin
  • silabisire: -ti-e
Intrare: zavistui
zavistui conjugarea a VI-a grupa a IV-a verb tranzitiv
zavistii tranzitiv conjugarea a VI-a grupa a IV-a verb
zavisti verb grupa a IV-a conjugarea a VI-a tranzitiv